APLIKACE RÁZOVÉ VLNY

Systém terapie radiální rázovou vlnou je využíván pro léčbu povrchových ortopedických problémů, např.:

  • inserční tendopatie
  • šlachové afekce
  • stavy chronického podráždění
  • hypertonické svalové systémy
  • myofasciální syndromy
  • ošetření hematomů

Terapie rázovou vlnou však zasahuje kromě ortopedie také do oboru neurologie (redukce spastických stavů), interní medicíny (odtok lymfy, mobilizace sekretu) a dermatologie (vypínání tkáně, ošetření celulitidy). Ve všech těchto oblastech byla terapie rázovou vlnou již úspěšně aplikována a zdokumentována. To působivě dokládá širokou oblast použití této jednoduše použitelné terapeutické metody a ukazuje cestu pro mnoho dalších možných indikací.

Aplikace rázové vlny v naší ordinaci provádíme od roku 2010 se 75-80% efektem léčby u adekvátních indikací: tenisový loket, ostruha patní, syndrom bolestivého ramene, přední hrany tibie, bursitidy velkých chocholíků stehenních kostí a další indikace.

   


   

JAK APLIKACE RÁZOVÉ VLNY FUNGUJE?

Radiální rázová vlna byla vyvinuta jako alternativa k fokusované rázové vlně. Fokusovaná rázová vlna využívá svazek zvukových vln o vysoké intenzitě, které pomocí parabolického deflektoru kulminuje v definovaném bodě a nepřekročí tak limity zátěže ve zbývající tkáni. Podle geometrie čočky leží „ohnisko“ 7 až 14 cm od zdroje rázové vlny. Cílem alternativního vývoje bylo vytvořit rázovou vlnu jednodušším způsobem, avšak se stejnými vlastnostmi, jako fokusovaná rázová vlna.

Radiální rázová vlna vzniká pomocí ručního aplikátoru podobného pistoli. Projektil se stlačeným vzduchem extrémně zrychlí a narazí na nehybný aplikátor. Část své mechanické energie pak předá tělu. Výsledkem je rázová vlna s velmi ostrým nástupem (~ 3,5 µs) a vysokým obsahem energie (max. cca 175 mJ/ráz) šířící se dále od aplikátoru. Tato rázová vlna je však téměř 100-krát pomalejší než fokusovaná rázová vlna (~ 0,05 µs), takže typický efekt fokusované rázové vlny, kterým je zvětšení strmosti vlny v tkáni způsobené překročením momentů setrvačnosti, nenastává. Kritici právem tvrdí, že radiální rázová vlna tak ve vlastním smyslu není rázovou či šokovou vlnou, nýbrž vlnou tlakovou, jejíž účinek nemůže být stejný, jako účinek vlny fokusované. Klinická empirická zkušenost však od počátku ukazovala, že efektů bylo docíleno i při nízkých stupních energie. Naopak, právě při stupních daleko pod prahem kavitace bylo podle studií všeobecně docíleno nejlepších výsledků. Podle aktuálního stavu vědy proto můžeme vycházet z toho, že pozitivní efekty jsou způsobeny pouze reaktivními procesy v důsledku mechanického stresu a nikoli kavitací či rozrušením buněk.

Pro povrchové problémy není fokusování na jedno ohnisko nutné. Pro typické indikace a aplikace radiální rázové vlny se tedy tyto vlny mohou přivádět přímo na tkáň radiálně se šířit na všechny strany a s přibývající hloubkou ztrácet na energii a účinku. Vzhledem k tomu, že zjevně není nutná ani kavitace, nejsou tedy nutné ani extrémně krátké a ostré tlakové impulzy, neboť podle aktuálních hypotéz odpovídá za účinek pouze množství dodané energie.

   


   

MEDICÍNSKÝ ÚČINEK

Příčiny pozorovaných medicínských účinků jsou z velké části zatím hypotetické, resp. ještě nebyly definitivně vyhodnoceny. Aktuální vědecké studie se snaží dopracovat k lepšímu pochopení příčin a účinků radiální rázové vlny.

V podstatě existují dvě myslitelné formulace účinku:

  • přímá reakce na mechanické podráždění
  • nepřímá stimulace s vyvoláním buněčných a biochemických procesů na základě spuštění reaktivního systému

Jako přímý účinek přicházejí v úvahu:

  • normalizace svalového tonusu stimulací svalového vřeténka a Golgiho aparátů ve šlaše svalu
  • interference bolesti podle principu „Gate-Control“ (Melzack a Wall) s paralelním vylučováním endorfinu stimulací tlakových a hmatových receptorů v kůži
  • stimulace buněčné aktivity a změna permeability buněčných membrán přímým mechanickým stresem v buněčné stěně
  • vlastní buněčné procesy posilující mechanické struktury jako následek mechanického stresu na hranici zatížitelnosti

Jako nepřímé účinky jsou diskutovány:

  • zvýšený metabolismus buňky změnou propustnosti membrán, např. otevřením glutamátových kanálů
  • Vylučování neurotransmiteru a mediátoru bolesti zvaného substance P do tkáně s následným nervovým návykem a tím snížením prahu bolesti
  • uvolnění AGF a VGF (růstové hormony) s odpovídající reakcí buněk, zvýšená buněčná aktivita díky expresi genů

Podobně jako je mnoha terapeutům známa frikce podle J. Cyriaxe, dochází při aplikaci radiální rázové vlny během terapie nebo bezprostředně po ní k různým, přímo pozorovatelným účinkům :

  • zpočátku je terapie nepříjemná až bolestivá, zpravidla dochází k rychlému přivyknutí s dobrou tolerancí vůči rázové vlně
  • zpravidla se již přímo po terapii projeví jednoznačné snížení bolesti
  • dochází ke zvětšení hybnosti
  • normalizuje se svalový tonus
  • dříve hmatatelné myogelozy se rozpustily

Zdroj: Zimmer enPuls - Terapie rázovou vlnou

   


   

Aplikace rázové vlny dle objednání.